Pět let milovala Irene kapitána Carsona celým svým srdcem. Naučila se zpaměti jeho letový řád, kupovala si letenky, jen aby mohla létat na jeho linkách, vstávala ve dvě ráno, když přistával, a sekla s prací v Seattlu, aby ho následovala do města, kde nikoho neznala. Věřila, že ji požádá o ruku – že si jednoho dne v letištní hale poklekne a dav bude jásat. Carson ji ale jako přítelkyni nikdy nebral. Irene pro něj byla zkrátka jen pohodlná – živé tělo, co má vždycky po ruce, a někdo na trénink, než přijde na to, co vlastně chce opravdová žena. Ženou, kterou totiž doopravdy miloval, byla Blair – prostitutka, kterou si vydržoval mezi svými lety. Když se Irene dozvěděla pravdu, její srdce nepuklo – rovnou se zastavilo. Nebrečela ani nekřičela. Usmála se, zhluboka se nadechla a řekla ano milému klukovi odvedle, který ji už léta tajně miloval. O rok později Carson zjistil, že je Blair chladnokrevná zlatokopka, která se mu celou dobu jen vysmívala. Na mizině a zlomený se objevil u Ireniných dveří a prosil o holku, kterou předtím odkopl. Přišel ale o deset měsíců pozdě. Irene od podepisování oddacího listu ani nezvedla zrak.